O WALDORFU

Waldorfská pedagogika

• Vychází z antroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861– 1925). Všímá si zákonitostí vývojových kroků dítěte, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu, jeho schopnosti učit se.

• Od roku 1919 už vznikly na světě tisíce pedagogických zařízení tohoto zaměření.

• Na výchovu je ve waldorfských školách (WŠ) nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti.

• Vedle tradičního obsahu a předmětů má WŠ zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech.

• Vedle „tradičních“ předmětů je součástí výuky např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví či zeměměřičství. Každé dítě může najít v učebním plánu něco, v čem má šanci vyniknout. Žádný předmět není nadřazován.

• Důraz je kladen na vzájemnou spolupráci žáků, učitelů i rodičů.

• Děti nejsou známkovány, na konci roku obdrží slovní hodnocení.

• Snahou je dosáhnout souladu mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami.

• Běžné učebnice jsou nahrazovány materiály, jež si vytváří učitel. V metodách, jimiž učitelé WŠ uvádějí žáky do učiva, hraje důležitou roli i obraz, rytmus a pohyb.

• Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v takzvaných epochách– dvouhodinových vyučovacích blocích. Ty se dál dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Blok je monotematický; po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí dané téma.

• Více o waldorfské pedagogice lze najít na iwaldorf.cz